Fénix je pro mě prací i zálibou, říká předseda článku

Tess

14.2.2014

Rozhovor s Tomášem Vrabcem, alias Bastym, mladým předsedou, kterého si členové základního článku hnutí Brontosaurus Fénix zvolili do svého čela už druhým rokem. O své kandidatuře, dětství a životním mottu. Jak to vnímáš, když tě takhle oslovuji „pane předsedo“? Abych řekl pravdu, s oslovením pane předsedo mám jistý problém, jelikož většinou je používán v poněkud, ne vyloženě hanlivém, ale nadneseném duchu. Děláš předsedu už druhým rokem, jaký vnímáš rozdíl mezi situací loni a letos? Musím přiznat, že je to pro mě trošku změna. Když jsem byl poprvé zvolen, bylo to víceméně z nedostatku jiných kandidátů, ale teď podruhé už to bylo tak, že jsem i chtěl být zvolen, protože jsem chtěl pokračovat v práci a vlastně i zálibě, kterou pro mě Fénix je. To je taková práce-nepráce, spíš práce pro radost, což se jen tak někomu nepovede. Co ta práce vlastně obnáší? Ne zas tolik. Mojí hlavní náplní je „dokopat“ všechny naše členy k tomu, aby dělali to, co mají. Ale obnáší to i nějaké organizační věci, takže musím čas od času zajet na valnou hromadu celého Hnutí Brontosaurus a podobně, abychom se drželi nějaké koncepce. Máš nějaké cíle, kam bys nás, jako Fénix, chtěl dovést? (smích) Nějaké vize určitě mám, i když nejsou dvakrát konkrétní. Chtěl bych Fénix udržet v takové kondici, v jaké je dnes. Víceméně jsme nejaktivnějším článkem, co se památkového působení v Hnutí Brontosaurus týče. Jsem rád, že kolem sebe mám spoustu aktivních lidí, kteří dokáží dělat dobré akce. Máš pocit, že ses za ten rok něco naučil? Naučil jsem se minimálně to, že člověk musí někdy nad lidmi stát s bičem a být trošku ošklivý, aby všechno fungovalo tak, jak má. Na druhou stranu se musím přiznat, že to nedělám úplně rád. Vím, že to tak někdy být musí, ale zároveň z toho nejsem dvakrát nadšený. Podílíš se v současné době aktivně na chystání nějakých akcí? Mám toho trošku víc. Nejdřív bude taková kratší vzdělávací akce, která se bude konat na konci března na Josefově, ta je společná s ústředím a evropskými dobrovolnicemi. Další akce, která už bude čistě z fénixí dílny je víkendovka na Templštejně. Ten se nám pomalu ale jistě začíná zařazovat mezi tradiční lokality. Pokolikáté už je tam nějaká akce? Víkendovka už tam bude podruhé! Každopádně s Templštejnem je spojena další akce, kterou míníme pořádat, to bude letošní premiérový tábor na Templštejně. Nikdo neví, jak to dopadne, ale všichni doufáme, že dobře. Co vás vedlo k tomu, že jste se najednou po tolika letech z Lukova přesunuli na Templštýn? Už tu byla jistá unavenost a trochu přelidněnost Lukova, dohodli jsme se, že už nám Lukov nemá co dát, a zároveň ani my jemu. Bylo to krásné, ale bylo toho dost. (pozn. red. Týká se pouze jedné skupiny, která organizuje tábor, druhá akci pořádá tradičně na Lukově.) Když se vrátíme zpátky k víkendovce na Templštýně, mohl bys navnadit naše čtenáře, na co se mohou těšit? Rozhodně můžu říct, že se můžou těšit na kvalitní akci, kterou jistě vymyslíme. A pak tady mám pár otázek z trochu jiného soudku, protože bychom se rádi podívali na tvou osobu nejen s předsednického, ale taky osobního hlediska. Za cos dostal nejvíc nařezáno od maminky, když jsi byl malý? Jo, vzpomínám si. To byla taková hezká příhoda, kdy jsme se s kamarádem rozhodli, že se nám moc líbí jeden takový starý vrak trabantu, tak jsme si v něm jezdili, a jezdili jsme v něm dlouho. No a jezdili jsme v něm několik hodin, až do té doby, než si náž přišli vyzvednout policisté, jelikož naše maminky o nás měli trochu strach. Kolik vám bylo let v té době? Asi tak sedm nebo osm. A v té době ještě neexistovaly úplně běžně mobily... ...Takže se ty děti hůř sháněly potom. Co bys nikdy neudělal na veřejnosti? Asi bych nikdy nemočil na veřejnosti, to je přece jenom dost intimní... Co znamená močení na veřejnosti? Já myslela, že to muži dělají běžně... Dobře, nikdy bych nemočil na veřejných místech, například v tramvaji, tedy v šalině, když jsme v Brně. A nyní přikročíme k filosofičtějším otázkám. Jezdíš rád v sudu? Musím přiznat, že v sudu jsem ještě nejel, ale rozhodně to jako slavný řecký filosof někdy zkusím, protože je to vážně výzva. A navíc, kdybych jel v sudu, můžu být jako Thorin Pavéze. Jaké je to tvoje oblíbené zenové moudro, případně životní motto, kterým se řídíš? Přiznám se, že zenové moudro nemám, ale možná motto, kterým se řídím v životě je „žij a nechej žít“. A na závěr, chtěl bys něco vyřídit našim čtenářům? Jste čarovní! Pokud jste dočetli až do konce, máte jedinečnou příležitost se aktivně podílet na průběhu dalšího rozhovoru. Do série „rozhovorů s důležitými osobami našeho článku“ bych ráda zařadila i rozhovor s místopředsedkyní, ovšem vzhledem ke kolizi rolí je to lehce komplikovaná záležitost zavánějící schizofrenií. Pokud byste o tento rozhovor měli zájem, zasílejte své dotazy na místopředsedkyni k nám do redakce (viz. e-mail t.fantasy@seznam.cz, nebo na můj fejsbučikový profil), my se jí zeptáme. Zvažujte prosím předem, že dotazy musí být dostatečně reprezentativní, aby se daly zveřejnit.